Trpíte ještě někdy trémou?
Profesionálně moderuji od svých 15 let, takže trémou už dávno netrpím. Ale samozřejmě mám takový zdravý respekt, aby se vše podvedlo tak, jak má. Respekt a zodpovědnost jsou pro moderátora důležité, pokud chcete odvést ten nejlepší výkon.

Stát před velkým publikem je paradoxně mnohem jednodušší.

Jaké to je stát před velkým publikem? Je to jiné, když moderujete komorní akci?
Stát před velkým publikem je paradoxně mnohem jednodušší. Stojíte na obrovském pódiu, světla svítí do očí a publikum je tak daleko, že lehce zapomenete, že se na vás někdo dívá. Moderování před velkým publikem není tak náročné na zpětnou vazbu. Když se baví pár lidí, začnou se bavit všichni. Na komorních akcích stojí lidé hned u vás, musíte s nimi komunikovat a je mnohem náročnější je například rozesmát. Na malých akcích se víc snažím vnímat energii lidí i celé akce, jsem součástí atmosféry, kterou si klient přeje. Na velkých akcích atmosféru mnohem víc určuju já.

Chystáte si před moderováním věty, které budete říkat?

Celé věty si nikdy nechystám. Bohužel občas má takové choutky organizátor, což nemám ráda, protože mě to pak svazuje. Chystám si pouze jednotlivé body programu a informace, které musí zaznít.

Předříkáváte si nahlas?
Nahlas si předříkám jenom jména, tituly, dlouhé názvy firem nebo partnerů. Jinak si spíš v hlavě uspořádám, co jak má po sobě jít, čím začnu a čím skončím, aby měl vstup hlavu a patu.

Když cestujete kvůli moderování, je to vlastně taková služební cesta. Dostáváte na výběr, kde budete bydlet? Nebo si sama vyberete ubytování?
Ráda si místo vybírám sama. Ale dost často se stává, že mi klient sám nabídne ubytování v hotelu, kde se akce koná, nebo který je partnerem dané akce. Vlastně stačí, aby byl hotel příjemný a dobře dostupný, ideálně co nejblíže dané akci.

Moc ráda ve vlaku píšu scénáře a je celkem jedno jaké.

Je něco, co vám při cestovaní nesmí chybět?
Počítač a velká láhev s vodou. Pro mě je cestování způsob relaxace. Vždy se věnuju věcem, které normálně odkládám. I proto cestuju ze všeho nejraději sama vlakem a na dlouhé vzdálenosti letadlem.

Věnujete cestu práci, například přípravě textu, nebo radši odpočíváte, čtete knihu apod.?
Jak kdy. Moc ráda ve vlaku píšu scénáře a je celkem jedno jaké. Ať už jsou to texty k moderování, seriálové scénáře, které se v minulosti již realizovaly, nebo filmové scénáře, které se možná jednou realizovat budou. Je to takový můj svět fantazie, kdy vůbec nevnímám cestu a jenom píšu. Ale je zajímavé, že normálně se k tomu doma nedostanu. Kdo ví, možná kdybych cestovala častěji, byla by ze mě velká scenáristka…