Ve Dni D byl trochu jiný problém, podnikatelé mnohdy svůj projekt tak trochu „vylepšovali“. Když jsem se potom setkala s podnikateli po natáčení, zjistilo se například, že firma ještě neexistuje, zákazníci nejsou, nápad je kamaráda, kterému se do televize nechtělo a podobně.

V pořadu Den D jste kývla na celkem šest projektů a žádný z nich prý nakonec reálně nedopadl. K jakému množství potřebných informací se dá během několikaminutové prezentace nápadu dostat? Bylo vůbec reálné nějaký projekt opravdu rozjet?

Myslím, že v pořadu jako je Den D, kde je opravdu pár minut na prezentaci je to dost o osobnosti podnikatele, který prezentuje. Pro mě osobně je to energie, která z toho člověka čiší, schopnost vystihnout v kostce, o jaký jde business a co už pro úspěch svého podnikání udělal. Jestliže má prezentující tyhle vlastnosti, je evidentní, že je schopen podnikání rozjet a nečeká, co za něj kdo udělá. Ve Dni D byl trochu jiný problém, podnikatelé mnohdy svůj projekt tak trochu „vylepšovali“. Když jsem se potom setkala s podnikateli po natáčení, zjistilo se například, že firma ještě neexistuje, zákazníci nejsou, nápad je kamaráda, kterému se do televize nechtělo a podobně. Na druhou stranu, určité zkušenosti člověka vedou k pár otázkám, které v několika minutách jasně ukáží, jestli je za nápadem reálný podnikatelský plán nebo je to jen prezentace „na zkoušku“.

Nejsem velkým příznivcem projektů, které někdo vytvoří a pak teprve zkoumá, kdo je vlastně zákazník a proč by si měl produkt nebo službu koupit.

Podporou rozjíždějících se projektů se zabýváte i v současnosti. Dokáže vás po letech v oboru stále něco překvapit? Objevuje se třeba nový segment, který je vám sympatický, zároveň by se z něj mohl vyklubat velice lukrativní byznys?

Nevím, jestli přímo překvapit, ale vždycky mě potěší byznys, který něco vytváří. Nejsem velkým příznivcem projektů, které někdo vytvoří a pak teprve zkoumá, kdo je vlastně zákazník a proč by si měl produkt nebo službu koupit. To jsou různé aplikace, hry a podobně. Věřím, že v oboru zdravotnictví, zdravotní péče, vzdělávání jsou a budou příležitosti jak pro technologické projekty, tak pro služby. Ale pokud se objeví podnikatel, který vyrábí krásné a užitečné věci, šije šaty, boty, vyrábí potraviny, vymyslí nové a hlavně praktické vzdělávací programy, vždy smeknu a je mi to velmi sympatické.

Zažila jste někdy u start-upu „lásku na první pohled“, která se nakonec ukázala být skvělou volbou? Může člověk v podobném oboru vůbec dát na první signální?

Zatím na lásku na první pohled čekám. Respektive mám pár favoritů, kteří ale investory nehledají a ani je nepotřebují. Vyrábí tak krásné věci, že si na sebe prostě vydělají. Jedním z nich je například firma Lasvit. Je to krásný byznys – sklo, česká tradice dotažená k absolutní světové špičce. Rozhodně by stálo za to, podívat se jak začínali, jak získali první zákazníky. Určitě jim úspěch nespadl do klína, jak by se mohlo zdát.

Když nevyjde rodina a je opravdu nevyhnutelné získat peníze od investora, pak teprve hledejte peníze mimo rodinu či přátele.

Když nevyjde investor, další z možností, jak může člověk svůj projekt rozjet a zainvestovat, je rodina. Faktor rizikovosti je tady však ohromný a podnikatel ho nese na svých bedrech celý. Jak se k podobnému kroku má postavit? Přeci jen jedna věc je nepodařený projekt, druhou pak zadlužení a případná finanční tíseň celé rodiny.

Já bych to spíš obrátila. Když nevyjde rodina a je opravdu nevyhnutelné získat peníze od investora, pak teprve hledejte peníze mimo rodinu či přátele. V dnešní době je móda založit byznys a hned hledat investora. V mnoha případech ani není investice potřebná. V některých ano. Ale investor s pytlem peněz ještě není výhra. Vždy bych se ptala, co ještě kromě peněz do podnikání přinese. Proto se investicím také někdy říká „smart money“ – tedy chytré peníze, tzn. radu, zkušenosti, kontakty, mentoring. A když už investora, pak je třeba si velmi dobře rozmyslet, jaký podíl ve firmě mu nabídnete. Není nic horšího, než rozdat část firmy zaměstnancům, protože není na začátku na platy, příliš velkou část investorovi a na podnikatele samotného zbyde jen malá část. A pokud přijde druhé kolo financování, tedy další investor, mnohdy nezbyde na podnikatele víc než pár drobných procent. Je tedy asi lepší se uskrovnit a navíc rodina může být přece jen jako investor milosrdnější a nežádat tak velký podíl.